Děkuji vám za sdílení.
Tvoření a umění nás v různých podobách provází celým životem. Na sebepoznávací arte jsem se přihlásila také proto, abych si udělala čas pro sebe. Na svém rozvoji pracuji vědomě už nějakou dobu a pod vedením Péti jsem navázala. Bylo to jemné, žádný tlak. Nabídla mi možnosti, nenutila svoje vize. Pomohla mi opečovat sebe samu a poznat jinou moji část. Těžko se slovy vyjadřuje, co jsem spolu s ní a ve skupině dalších účastnic prožila, ale od první chvíle jsem se cítila v bezpečí, prostor otevřenosti a podpory. Znovu se s ní kdykoliv ráda potkám a pohledem na svoje arte výtvory si toho hodně připomenu.
Káťa
Děkuji Pétě a Blance že nám pomohly se přiblížit ke svému srdci a celé skupině, která byla laskavá a inspirující.
Můžu to každému doporučit.
Monika
Dostala jsem úkol a úkol jsem splnila. Moje koláž se jmenuje Celek. V celku žít a ve středu, znamená ujít dlouhou cestu. Cestu lemovanou jak stromy, tak kameny a kvítím. Také se sluncem nad hlavou a občas mraky posetou. Já se nacházím na cestě, kde potřebuji ještě pevné základy a pár karet do ruky. Vychází to vše ze středu a proto jsem do něj dala srdíčkový nýtek, který jde rozdělat. Je jedno, jestli list vypadne, neboť to je pro můj vývoj potřeba. Důležitý je pro mne se ve středu takzvaně zabydlet a středem být. Až toto pocítím, nýtek rozdělám a koláž rozfoukám. Děkuji všem za vyjádření, poslech i počteníčko. Krásný den v radosti jen.
Hana
S Peťou jsem se znala dlouho, ale krátce teprve v rámci poznávání, co rády děláme, co nás zajímá. Náhodou jsem objevila na fb upoutávku k pěti lekcím arte terapie a artefiletiky. Obsahově nabídka byla lákavá, jen jsem rozmýšlela náročnost mých časových možností – věnovat si pět dnů??!! To prostě vypadá jako šílenost pro maminku, manželku, dceru. Neustále nějaká potřeba z venčí na vás, asi mnoho žen zná, ale pak jsem si řekla, zbývá poslední místečko – tak to je jistě pro mne. Jdu do toho, bylo mé spontánní rozhodnutí po 1 dni zvažování 🙂
Dodnes toho nelituji, ba naopak. Byl to pro mne neskutečný oddych, relax, ale i čas čištění, uvědomování si, čtení v sobě – co vlastně cítím, jaká jsem, co chci, co umím, jak mne mohou vnímat ostatní, jak se já vlastně nikdy neviděla a nevnímala. Samotná „práce“ ve skupině na tvorbě mne mnohdy překvapila svou jednoduchostí, ale hloubkou a vlastně jsem si přála, aby to zažily i mé dospívající dcery, z důvodu pozitivních pocitů, posunů, kterým jsem po příjezdu domů o tom vyprávěla.
Přeji to zažít a prožít jednou nejen jim, ale všem, které/kteří stojí o to být sami sebou, cítit svou jedinečnost, možná stát před novými dveřmi, které nám otevřou nový prostor, možnosti, vidění a pro mne to bylo hlavně zklidnění.
Obě lektorky jsou úžasné bytosti, i když vlastně obyčejné maminy :), ale umí předat něco navíc, pohladit hlasem, vést vás za ruku, když je potřeba a nabídnout nový svět. Svět, kde vy jste ta, o kterou tu jde!
Karla
Mám za sebou asi 5 sezení.
1) Nejobjevnější pro mě byla Karkulka – veliký AHA moment, že tělo uvnitř, nevědomě ví víc, než si mozkem myslíš… zobrazení reality pomocí symbolů, které Ti mohou otevřít oči a pochopit některé vazby, situace…
Často si vzpomenu na jednotlivé figurky, metafory, obraty.
2) další v pořadí je asi Budulínek – byla jsem překvapená, jak dokážu projít imaginací, některé obrazy byly fascinující, optimistické, barevné a byly pro mě symbolem objevení dítěte, malé smějící se holčiny, která užívá dětství a některé naopak temné a depresivní. S odstupem si myslím, že to jsou ti dva pomyslní vlci v každém z nás, kteří se perou a vítězí ten, kterého více krmíš. To jsem si z toho odnesla… jak se mi to daří plnit asi nechci kvantifikovat.
3) další imaginace zámek/hrad – zase jsem překvapená, jak tělo a mysl dokážou pracovat s imaginací, která tahá věci z nevědomí do zvláštních symbolických obrazů
4) téma strach – tam jsem se inteligenčně moc neujala :-), ještě nevím, jak to uchopit, ale vesměs jsou ty dojmy a pocity podobné jako u bodů výše.
Bez tebe bych o téhle formě terapie vůbec netušila nic, pro mě je to opravdovější v tom, že se v těch obrazech skutečně vidím, ne když před tebou sedí šaman a něco ti nad kyvadlem vypráví… to skutečně ovládá málokdo.
Sebekriticky musím přiznat, že bych se k těm obrazům a reflexím měla vracet častěji, abych to všechno uchopila čistěji, lehčeji, opravdověji, než tak činím.
Ale děkuju za všechna sezení, přihlásím se zase… neboj…
Simona
Pěkný večer,
mám obrázek zarámovaný a pověšený v ložnici naproti posteli. Cítím obrovskou úlevu, úplně jsem přestala řešit bývalého partnera. Přestala jsem “žárlit” na celou situaci. Přijala to a nechci už ztrácet svůj čas řešením něčeho, co nemůžu změnit. Vracím se zpátky k sobě po maličkostech, který mě dělají šťastnější a naplněnější. Občas, když mi do hlavy přijde “hlodáček”, že bych snad něco neměla zvládnout a na chvíli o sobě zapochybuju, podívám se na obrázek a uvědomím si svoji sílu. Cítím, že si zase víc věřím, jsem odhodlanější a mám velikou chuť růst, překonávat svý nekomfortní situace a hlavně se ničeho nebát. Cítím že jsem a chci být více komunikativní i s cizími lidmi, což pro mě nebylo nikdy komfortní a vždycky jsem radši byla ta “potichá”. Jsem moc vděčná za to, že v pravou chvíli jste mi do života vstoupila Vy. Všechno má svůj čas a život nějak funguje, někdy je to na hovno a někdy zase krásný a musí to tak bejt, abysme mohli poznávat sebe a být silnější. Čím dál tím víc taky zjišťuji, že otec mého syna vlastně nebyl vůbec partner pro mě. Dal mi malinko lásky, ale pro mě to v tu chvíli bylo to nejvíc, co mi kdo dal a tak mi to stačilo, teď už vím že potřebuju mnohem mnohem víc. Snažím se s ním vycházet pěkně, už je to pro mě pouze táta Jáchyma a kus mojí minulosti, za kterou jsem vděčná a kompletně ji přijímám. Věřím, že ten zvonek zazvoní v pravou chvíli a až se to stane, usměju se a určitě dám vědět. Moc Vám děkuju.
Kristýna
